Na dálnici pouští chladný vítr vál,
sladká vůně trávy, kterou jsem si užíval.
Kdesi vpředu v dálce jsem zahlíd světla svit,
oči zvadlé únavou tak jsem musel zastavit.
Ve dveřích tu stála a já slyšel zvony znít,
krátce jsem si pomyslel, zda peklo či ráj to má být,
a pak jen rozžala svíci a hned vzala mě dál,
chodbou zněl hlas tlumený, jako bych jej znal:
Tak tě vítá Hotel California -
trochu pohádkář,
trochu pěkná tvář.
Pokojů dost má Hotel California,
celý rok, každý den,
splníš si svůj sen.
Je zvyklá na velký luxus, dokonce Mercedes má,
a taky spousty krásných kluků, co je tak dobře zná,
jak všichni na dvoře tančí - rej zpocených těl.
Některé tance si vybavím, jiné jsem zapomněl.
Na barmana jsem mávnul, že víno bych si dal,
řek’: “Tenhle chlast tu není, co člověk na měsíci stál”.
Pak zase ta směs hlasů, co mě z dálky volají,
o půlnoci jsem se probudil a dál mi říkají:
Tak tě vítá Hotel California -
trochu pohádkář,
trochu krásná tvář.
Umění žít, to je Hotel California,
ať tě políbí,
kde máš alibi?
Zrcadlové stropy, vína sladké šumění,
řekla: “Všichni jsme tu spoutaní svým vlastním vězením”
a potom v ředitelně to rautem oslaví,
bodat nožem z ocele tě šelmy nezbaví.
A pak už jenom tuším, že běžím ke dveřím
marně hledám východ, nikomu už nevěřím.
“Klídek”, houkne vrátný: všechno můžeš mít,
odhlásit se kdy chceš smíš, ale nesmíš odejít.”
Tak tě vítá Hotel California -
trochu pohádkář,
trochu krásná tvář.
Umění žít, to je Hotel California,
ať tě políbí,
kde máš alibi?
Tak tě vítá Hotel California -
trochu pohádkář,
trochu pěkná tvář.
Pokojů dost má Hotel California,
celý rok, každý den,
splníš si svůj sen.