Trochu stará, opuštěná,
to mě občas napadne,
když mě zavřeš v čtyři stěny,
a zámek za mnou zapadne.
I když měkké polstrování,
všechny hrany ohladí,
já však nemám ani zdání,
proč můj svět tak neladí.
Éterem stále poletují slova,
a vytrácí se v tichém doznívání,
doma jsem sama, vzhůru jako sova.
Kdo jen zná všechna moje tajná přání?
Když někdy o lásce zpíváš
a prsty se mě dotýkáš,
tak já ti něžně odpovídám,
ty děláš, že si nevšímáš.
A když tvá píseň náhle ztichne,
třesu se strachem jako myš,
a někde pod srdcem mě píchne,
že zas mě klidně odložíš.
Éterem stále poletují slova,
a vytrácí se v tichém doznívání,
doma jsem sama, vzhůru jako sova.
Kdo jen zná všechna moje tajná přání?
Rozladěná ptám se sebe,
kdy už ti přijdu zase vhod,
a pro tvé zamračené nebe,
já budu klidný hromosvod.
Vždyť taky jenom hledám blízkost,
tak mi už dovol s tebou být,
vezmi mě prosím do náručí,
a zkus mé struny rozeznít.