Moje krásná múza
v sněhobílém hávu
na svých křídlech
dolů ke mně slétá.
Usměje se na mě,
pohladí mi hlavu,
rozezní v mém srdci
struny léta.
Moje krásná múza
nade mnou se sklání.
Vidím v jejích očích
hloubku zrození.
Říká: “Vezmi papír
a napiš bez váhání
píseň milování,
hádek, smíření.”
Moje krásná múza
ke dveřím teď kráčí.
“Počkej ještě nejsem
s písní hotová!”
Zůstalo mi po ní
pár slov - sotva stačí.
Musím zase sama
začít odznova.