Někdo píše do televize, jiný do novin, další pro hvězdy nadprůměrné velikosti a mnoho autorů píše do šuplíku. Dělají to rádi. Šuplík, to je jistota. Jistota, že alespoň pro něco se dá psát. Jistota, že když se psaní nedaří, nikdo se neposmívá. Nikdo neříká, jak by se to mělo udělat správně a jak oni by to udělali daleko lépe. Šuplík je bezpečí. Šuplík je domov veršů, které možná zatím nemají sílu se protloukat světem kritiky a vysoké literární kvality úplně samy.
Avšak tak, jak se jednou za rok otevírají skály, aby vydaly své poklady, tak se občas otevírají šuplíky, aby také vydaly to, co se v nich za ta léta nashromáždilo. Pokud jdete právě kolem, máte veliké štěstí. Tento šuplík je zrovna otevřený a můžete do něj nahlédnout.
Šuplík obsahuje svitky moravského autora, Lukáše Růžičky, které napsal sám nebo s pomocí svých přátel. Nejstarší svitky jsou v něm již od roku 1989, kdy jej poprvé políbila múza (jestli ne však hrůza), a přicházejí tedy pomalu do Kristových let. Některé z nich mají pro autora ryzí uměleckou hodnotu. Jiné pak mají snad alespoň hodnotu historickou. Co přinesou právě Vám, to si už musíte posoudit sami.
V šuplíku můžete najít svitky různých žánrů, například:
Přeju Vám přijemné prohrabování.
Lukáš Růžička, svitkopisec