Ty dva při vědomí a zdráv
pozval kníže Rastislav.
Bylo dobré povětří
á dé osum, šest, a tři.
Jdou, jdou cestou necestou.
Jdou, jdou s Knihou knih.
Jdou, jdou s nebem nad hlavou.
Jdou, jdou ze směru jih.
Pohanské analfabety
přinutili ohnout hřbety
jeden moudrý, druhý “in”,
Metoděj a Konstantin.
Jdou, jdou bratři ze Soluně.
Jdou, jdou přes les, přes zahradu.
Jdou, jdou při slunci i luně.
Jdou, jdou až k Velehradu.
Dojetím nám zjihly líce
při spatření hlaholice
od těch dob, a to nás těší,
jsme inteligentní Češi,
prostě inteligentní Češi,
zkrátka inteligentní Češi,
velmi inteligentní Češi,
vychytralí Češi.