Když mi stmívání dává znát,
jak chápat mám dálky svých cest.
Jenom proudem plout, jen se dávat nést,
a žít pro tu chvíli jak dnes.
Věřím, že najdu mír a dávný klid,
tím příslibem vítá mě les,
tam své místo mám, kam si můžu jít,
a žít pro tu chvíli jak dnes.
Tak mě líbej, šeptej s láskou,
to je proč se žít má
a jak vím, kdo jsem já.
Den se ztrácí a připomíná nám,
že nejhezčí svět
je právě teď hned.
Když se stmívá, když se dlouží stíny,
tak já zase mám v duši stesk,
nebe spálí plamen, mořem písně zní.
Pojď žít pro ty chvíle jak dnes!
Tak mě líbej, šeptej s láskou,
že se nemám proč bát,
když ty mě máš rád.
Když mi říkáš, že stát chceš za mnou,
i když hroutí se řád,
tak se nesmíme vzdát.
Můžeme zvládnout
i bouři zlou,
co nás teď trápí a souží.
I blesky zrádné však
může spoutat
ten, kdo doufá a touží.
Už slábne déšť.
Tak mě líbej, šeptej s láskou,
to je proč se žít má
a jak vím, kdo jsem já.
Den se ztrácí a připomíná nám,
že nejhezčí svět
je právě teď hned.
Tak mě líbej, šeptej s láskou,
že se nemám proč bát,
když ty mě máš rád.
Když mi říkáš, že stát chceš za mnou,
i když hroutí se řád,
tak se nesmíme vzdát.