Z dálky k nám přicházíš v očích tajná přání máš
dávno vím, že nescházíš nikomu tím, že sám se touláš
městem, stínem katedrál, které chrání spánek tvůj
jednou ráno jsi tam stál a celý jsi byl náhle svůj.
Houpej mě jako máma, když dítě nechce spát
bůh ví, co bude s náma, však teď se smíme ještě hřát.
Jsi šašek v cizím království s věčně plachým úsměvem
a holky, který ví už svý, říkají ti: uv{Vše si vem.}
Jen si s tebou pohrávají, přesto musíš s nimi jít
když se svůdně usmívají, slibují tě k sobě vzít.
Houpej mě jako máma, když dítě nechce spát
bůh ví, co bude s náma, však teď se smíme ještě hřát.
Tvé ruce voní deštěm, vrásky kolem očí máš
a možná nevíš ještě, ale celou pravdu znáš
máš prsty trochu od hlíny, příběh blázna vyprávíš
jak moc krásný a jak jiný je tvůj svět, o kterém sníš.
Já náhle cítím, jak se vznáším ve svých snech stále výš
když se soumrak s nocí snáší, možná máme k sobě blíž.
Houpej mě jako máma, když dítě nechce spát
bůh ví, co bude s náma, však teď se smíme ještě hřát.
Možná se v tom nevyznám, s tebou mi bylo líp
jenže nikdy nepřiznám, jak schází mi tvůj vtip
a neboj, já už tě nehledám, navždý můžem spolu být
v písních, které zpívám, a které slyšíš z dálky znít.