Silnicí se zvolna loudá, jenom lechtá plyn,
a za lesem, v očích s běsem, vynořil se stín.
Jí hned dochází, co to znamená,
když tmu ve dví rozřízne tak jasně červená.
Dáma v bávu, co dnes patří jí celý svět,
v modrém hávu. To mohl bys jen závidět.
Světla blikají, jen stěží perou se s tmou,
písty zpívají tu písničku zlověstnou.
Ruka letí k čepici a rázně pozdraví:
“Dáma se nám chvěje zimou, či má obavy?”
Okem sjede její tělo a že vnady má!
“To auto servis nevidělo”, potom povídá.
Dáma v bávu, co dnes patří jí celý svět,
v modrém hávu. To mohl bys jen závidět.
Krůpěj na řasách s chlapem si už poradí:
“Krásný strážníku, snad to tak moc nevadí?”
“Světla řádně nesvítí a zde se loupá lak
a jak tak slyším ten váš motor, přechází mi zrak!
A v systému vidím … ty krávo, ty vole …
nebyla jste šest let na technické kontrole.”
Dáma v bávu je naštvaná na celý svět,
v modrém hávu teď klopýtá k vesnici zpět.
Střevíce vyhodí, ego má ochromené.
Autem zas jezdit smí, až bude opravené.