Proč jen lhát si máme dál
když hra už končí
končí
končí
všechno to zlé i to báječné
teď zbývá nám
jen pole válečné
bojů snad na tisíc
kytky vadnou.
Dál můžeme jít každý sám
sám ráno vstávám
sám jdu večer spát.
A nikdo z nás se neumí už smát
když nám teď smích
zmizel už napořád
jako loňský sníh, co
právě roztál.
Čas dál
tepe na mých spáncích
z obrazů se dívá
v kuchyni cinká šálky
tak si říkám …
Kam dál mám ještě jít
člověk si zvykne
i na sacharín
já vím, že ti podle všeho zase odpustím
po nocích, když cítím, že už tě opustím
tak zas …
… zas přijde další ráno.