Trochu stará, opuštěná,
to mě občas napadne,
když mě chytíš v čtyři stěny,
a zámek za mnou zapadne.
I když měkké polstrování,
všechny ty hrany ohladí,
já však nemám ani zdání,
proč můj svět tak neladí.
Éterem ještě doznívají slova,
a ty je měníš aspoň v zadoufání,
doma sám sama, vzhůru jako sova.
Kdo jen zná všechna moje tajná přání.
Přemýšlím jaké to bývá,
když se mě prsty dotýkáš,
a já ti potichoučku zpívám,
snad je to pěkná muzika.
Po chvíli si mě zase spoutáš,
třesu se strachem jako myš,
zamkneš mě klíčem a do kouta
mě zase klidně odložíš.
Éterem ještě doznívají slova,
a ty je měníš aspoň v zadoufání,
doma sám sama, vzhůru jako sova.
Kdo jen zná všechna moje tajná přání.
Rozladěná ptám se sebe,
kdy ti snad přijdu zase vhod,
a na tvé zamračené nebe,
já budu skvělý hromosvod.
Vždyť taky jenom hledám spásu,
tak mi už dovol s tebou být,
stačí jen dotekem jemným,
všechny mé struny rozeznít.