Kdysi jsem chtěl umět
na kytaru hrávat,
alespoň tak
jako Štepán Rak.
Jen každý den cvičit,
prsty si drát,
potom jsem rychle pochopil,
že ujel vlak.
Přesto, že neumím hrát,
tak můžu na prknech stát.
Vzhůru do světel záře,
stanu se písničkářem.
Později chtěl jsem jen
krásné písně zpívat,
pro všechny vhod,
jako Karel Gott.
Bohužel vím, že ten
tón nechytím,
a tak ze sálu marně hledám
zadní vchod.
Přesto, že neumím pět,
už nechci vrátit se zpět.
Musím do světel záře,
stanu se písničkářem.
A potom dokážu
bývalým láskám,
že pro mě točí se svět.
A že už nejsem
ten marný klučík,
co jsem jím byl tolik let.
Třeba to pochopí hned.
Život šel dál a já
chtěl jsem zas být básník,
pustit se do lyrik
jak Viktor Dyk.
Za svitu lamp
však mi kulhal i jamb
takže ukážu téhle múze
prostředník.
Přesto, že neumím psát,
lidem se ukážu rád.
Vzhůru do světel záře,
stal jsem se písničkářem.