Marně já se ptám, jak bez ní žít
Včerejší den mizí, co má být
Může měsíc plát
Či slunce krásně hřát
Jak skončí bál, zas touží dál.
Mávám ti krásná dívko,
kdo jen směl ti jméno dát,
zmizíš zítra s novým ránem,
bude se mi stýskat.
Je zbytečné se ptát, proč jen chce jít
Povídá, že musí to tak být,
Prý nesnáší hrát,
stále stejný part
prý stejný list je hloupé číst.
Mávám ti krásná dívko,
kdo jen směl ti jméno dát,
zmizíš zítra s novým ránem,
bude se mi stýskat.
“Čas nesmíš ztrácet víc”, mi povídá
Drž se všech svých snů jak se jen dá.
Sám je necháš jít
a ptáš se proč dál žít a kde vzít směr?
To není fér.
Mávám ti krásná dívko,
kdo jen směl ti jméno dát,
zmizíš zítra s novým ránem,
bude se mi stýskat.
Mávám ti krásná dívko,
kdo jen směl ti jméno dát,
zmizíš zítra s novým ránem,
bude se mi stýskat.