Chtěl jsem včera svoji tetu,
protože mi pije krev,
shodit dolů z minaretu,
leč bránila se jako lev.
Prý věž to je památeční,
a má víc než dvěstě let,
takto teta ke mně řeční,
prý jsem musel zešílet.
Jó, milá teto, proč jsi taková?
Nikdo jiný se tím stylem,
ke mně nechová.
Jó, milá teto, proč jen musíš mít,
vždycky jen poslední slovo,
k tomu, jak mám žít.
Představím si tři sta schodů,
výšku metrů šedesát,
co bych musel po obvodu,
tlustou tetku vystrkat.
Říkám si, proč kazit dílo
stavitele Hardmutha,
už se trochu připozdilo,
teta ani nedutá.
Jó, milá teto, proč jsi taková?
Nikdo jiný se tím stylem,
ke mně nechová.
Jó, milá teto, proč jen musíš mít,
vždycky jen poslední slovo,
k tomu, jak mám žít.
Usměju se, máznu medu,
teto, byl to jenom žert,
však do vína jí sypu jedu …
dnes v noci ji vezme čert.