Snad si vzpomínáš, jižní vítr vál
a v polích máky zrály.
Slunce nevnímáš, v nebi žárlivém
když jdeš zlatou plání dál.
Dá mu svoji dlaň a pohled do očí
a v polích máky zrály
vlasy rozpustí, on ji objímá
a jdou zlatou plání dál.
Řekla: “Zůstaneš se mnou napořád?”,
a v polích máky zrály,
“Slunce nevnímej v nebi žárlivém
půjdem zlatou plání dál.”
Jižní vítr zněl, jak jen láska zní
a v polích máky zrály,
tělo napíná, když ji políbíš
ležíte v zlaté pláni dál.
Já nechtěl nic najisto slíbit
už párkrát jsem slovo své zradil
přísahám, že už nastálo
půjdem zlatou plání dál,
půjdem zlatou plání dál.
Přešly spousty let od těch letních dní
a v polích máky zrály.
Vidíš děti růst, pak jde slunce spát,
klesá zlatou plání dál.
Tak jen vzpomínej, jak ten vítr vál
a v polích máky zrály.
Slunce poznáváš v nebi žárlivém
a jdem zlatou plání dál,
a jdem zlatou plání dál,
spolu zlatou plání dál.